Z Tel Avivu je to co by kamenem dohodil na severní památky jako Bethelem, Cesarea, Haifa a Galilejské jezero. My tam však nepojedeme. Co se zprvu zdálo nestihnutelnou akcí a co jsme mysleli, že musíme oželet kvůli Egyptu je nakonec zcela vědomě odmítnuto namísto bezbřehého nicnedělání v nejdražším městě Izraele Tel-Avivu. Nedává to smysl a možná je to rouhání, ale po dvou týdnech na Blízkém Východě nám vykopávky a svatá místa stačí a vyměníme je za čistou postel a sprchu.
Aby bylo jasno, v Tel Avivu není k vidění vůbec nic. Jediné zajímavé místo je tu pláž, kde taky trávíme pátek. Zase jsme zapomněli, že bude šabat a obchody nám zavřely před nosem. Naprosto reálně hrozilo, že umřeme hlady a tak jsme museli pochodovat do blízkého obchoďáku, abychom zjistili, že se taky zavírá. Začali jsme vypočítávat, kolik kalorií mají slunečnicová semínka a jestli mají nějakou výživovou hodnotu pro-biotika. Já jsem ještě ke všemu musela čelit ponížení, když si mě paní v drogerii odtáhla stranou a významně mi ukázala na nos a zbořila mi mojí představu o tom, že si mého spáleného nosu vůbec nikdo nevšímá a nikoho to nezajímá. V drogerii jsme aspoň nakoupili poslední dárky a poslali nás do non-stop marketů, takže přece jenom přežijeme.
V sobotu to v hostelu vypadá, že všichni asi letí stejným letem jako my, protože se všichni jenom válí, spí, čumí do blba a vůbec vypadají velmi zoufale a znuděně. V kuchyňce, kde je sice kulečník uprostřed místnosti, ale je tak nebezpečně umístěn, že při hře hrozí invalidita kolemsedících a kde se takřka nedá vařit, trávím hodiny procházením asi 3000 fotek a Michala za to nenávidím. Nenávidím i facebook, který moje fotky nenahrává a nenávidím i tento blog. Po uploadu posledního příspěvku a liku prvních fotek můj pocit ale zmizí, to vím, a já budu ráda, že jsem alespoň dnes byla produktivní, zalije mě vlna endorfinů a já půjdu s radostí balit.
A tak nám končí výlet na Middle East. Pokud jste vydrželi číst až sem, díky vám a držte mi palce, ať mě izraelská kontrola nezatkne, ať s námi letadlo nespadne, ať překonám vybudovanou averzi k cizrně a ať se třeba zase někdy někam vydám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Neváhejte, ocením každý komentář :)