Je na čase, popsat svojí školu, kvůli ní jsem sem ostatně jela. Jmenuje se
College of the Rockies, zkratkou COTR. Jak jsem jí našla, tedy jak jsem skončila v Cranbrooku to je snad nejčastější otázka, kterou mi místní pokládají. Odpovídám:
Education Planner. Obdoba našich Učitelských novin, jen online. Člověk si vybere oblast studia nebo teritorium a vyhledávač mu nabídne varianty. Já jsem hledala v Britské Kolumbii a v programu Liberal Arts and Humanities. Kritéria jsem různě upravovala a z konečných asi osmi variant byla jednou právě COTR. Vyhovovalo mi, že není ve Vancouveru, protože jsem nechtěla zůstat pouze na jednom místě, dále že je v BC a že můžu býti u hostitelské rodiny, ta možnost mě u vysokoškolského stupně překvapila, ale tak proč ne. Navíc byli velmi rychlí a vyřizování náležitostí k přijetí ke studiu nezabíralo rok jako všude jinde.
Nechtěla jsem být příliš nadšená, protože pak člověk může být jen zklamaný. Zároveň se každá škola snaží prezentovat jako nejlepší místo ke studiu, zvlášť v Kanadě, kde jsou školy částečně závislé na školném. Také jsem neměla přehnané požadavky na úroveň výuky, spíš jsem se těšila na oddychový semestr. COTR ale překvapila vším.
Na letišti (Cranbrook má malé městské letiště) na mě čekal koordinátor zahraničních aktivit s cedulkou s mým jménem. Přivítal mě, dal mi vizitku a počkal se mnou na mojí rodinu, aby se ujistil, že jsem vyzvednuta v pořádku. Také jsem byla. Rodina v náklaďáčku přijela za 5 minut a dál už to znáte.
Do školy jsem vypravila hned další den, protože to byl poslední den, kdy jsem se mohla zapsat do semestru. Navštívila jsem mezinárodní kancelář, kde mě v podstatě vyhledali všechny předměty, které si vzít můžu a já si jich vybrala pět, tedy nejvyšší možný počet (a že by bývalo bylo stačilo míň).
Předměty
Philosophy
Klasická filosofie Západu od Sokrata po 20. století. Učí jí chlapík jménem Vance, kterého mám na následující dva předměty. Je to typický filosof, kterého kdybyste viděli, ihned byste to na něj tipli. Je vysoký, hubený a stále zamyšlený. Takový Kašpar ze střední. Učitel je ale vynikající. Bohužel hodina je na mě brzo, to jest v 10:00 :) a tak ji moc často nenavštěvuju, navíc mě ze všech předmětů baví nejméně, protože už jsem se to všechno učila aspoň desetkrát (to neznamená, že si to pamatuju), a tak i když toho moc pravidelně nečtu, měla jsem z testu přes 80procent.
World Religions
Nově otevřený předmět, na kterém jsme pouze 4. Jedna studentka Australanka nedostala imigrantský status a tak vlastně už jenom 3. Všechny holky. Můj neoblíbenější předmět s Vancem a vlastně vůbec. Probíráme náboženské systémy od starověkých východních náboženství až po klasická velká Abrahamova náboženství. Výuka je zajímavá, jako esej nám třeba dal na výběr zpracovat film Beggar Vance ve světle hinduistické tradice a na hodině taoismu jsme si vykládali I-ting. Například jsme definovali státy podle konceptů jin a jang Taky nám vykládal, jak dosáhl osvícení v prodejně Strabucksu v Calgary ...
Sociology
Je to v podstatě úvod do sociologie a tak se probírají pojmy spíše abstraktní a teoretické. K doplnění ovšem máme reading package úctyhodných rozměrů, který obsahuje konkrétní sociologické studie, výzkumy a události vztahujícíc se k tomu kterému probíranému okruhu.
Anthropology
U antroplogie jsem váhala, jestli si jí zvolit nebo místo toho ve stejný čas psychologii. Předmět zajímavý a lehký, opět mě nejvíc zaujal readers package. Na hodinách se nám prostřídaly dva učitelé, dva hosté a jedno novorozeně, jelikož profesorka před šesti týdny porodila a tak nám občas hodinu přeruší broukání nebo cumlání dudlíku následované příběhy z jejího života s dětmi. To je vlastně taky trochu antropologie.
Political Science
Abych se přiznala, tenhle předmět mě zezačátku nadchnul, postupně ovšem opustil, až mě nakonec uplně nebavil. Ne, že by byl nudný učitel, naopak. Jenže politologie, její posedlost definováním všech a všeho a zvláště její studenti nejsou přesně můj šálek čaje a nějak jsem se tam necítila moc dobře. Snad právě proto jsem předmět nakonec nesplnila a tak jako bakalář mezinárodních vztahů mám F z Úvodu do politické vědy. Hahahá.
Univerzitní život
Organizace na škole probíhá takto: po zápisu do semestru student obdrží rozvrh a na úvodní hodině každého předmětu sylabus se všemi podmínkami a termíny. Je však na něm, jak se k němu postaví. Do školy nemusí ani jednou, většina mých spolužáků tam ale chodila. Vyučování probíhá v rozsahu celého dne, hodiny trvá hodinu a půl. Bohužel něco jako přestávka na oběd není a tak jsem někdy hladověla. Škola má informační systém Moodle, přes který lze odevzdávat úkoly, na kterém jsou jednotlivá zadání úkolů, texty i učební pomůcky. Ty samé učební pomůcky dostáváme ve třídě, takže mám veliký šanon plný papírů. Zkoušky jsou v polovině semestru a na konci, v takzvaném final week a odehrávají se v tělocvičně. Mně to samozřejmě vykouzlilo úsměv na rtech a musela jsem si to vyfotit, takže jsem byla za exota...už jsem se neodvážila si vyfotit profesory, kteří na zkoušky dorazili v teplákách ani spolužáky kteří byli v něčem, co připomínalo pyžamo.
Jestli je škola těžší nebo lehčí se mi odpovídá těžko. Řekla bych, že těžší rozhodně není, ale je náročnější. Učivo nazpaměť tady moc neexistuje, takže jsem je třeba šokovala, když jsem věděla co je to ontologie, protože jsme se to učili na střední. Faktické informace tady tudíž mnohdy neví ani učitelé. Co se více oceňuje, je schopnost si informace vyhledat a dát je do souvislostí. Také je kladen mnohem větší důraz na soustavnou přípravu a práci, byť je "jednoduššího" charakteru. Na každou hodinu si tak třeba musím přečíst kapitolu v knize, několik článků z reading package (nechce se mi to nazvat čítanka) a písemně odpovědět na otázky vyvěšené na moodlu. Ty jsou pokládány tak, že testují nejen jestli jste text četli, ale jestli jste jej také pochopili a jak. Na další hodině texty odevzdáváme a učitel nám je procentuálně hodnotí. Student obvykle píše eseje. Závěrečné testy jsou vždy písemné a všechny v jeden týden, tedy cca jeden test v jeden den. Je to náročné, ale jde to, protože když se člověk učí průběžně, tak si informace pouze oživí a nemusí je umět zcela nazpamět. Forma testu je většinou multiple choice a eseje. Oprava neexistuje, pokud předmět neuděláte, máte smůlu. Na druhou stranu opakovat jej nemusíte, a ze školy vás kvůli tomu nevyhodí. Vlastně vás nevyhodí skoro kvůli ničemu, je to váš problém, vybudete platit jeden kurz natřikrát. Přerušovat studium si také můžete jak chcete a na vašem věku nikomu nezáleží, takže běžně studují i 40tiletí.
V anglo-saském světě je terciární vzdělání rozděleno do dvou skupin: College a University. University jsou stejné jako u nás, jsou brány za prestižnější, tudíž obtížněji dosažitelné a drazší vzdělání, College je obdoba naší VOŠ, nicméně provázanost mezi jednotlivými institucemi je vyšší. Není neobvyklé, že na College se studují první dva roky a poté dva roky na University. Kredity jsou platné a převoditelné. Rozdíl panuje i v obou stupních vzdělání. Zatímco u nás je za vysokoškolské vzdělání považováno magisterské nebo inženýrské, tady je plnohodnotným titulem bakalář, který je 4roční. Magisterské studium je potom roční a málokdo ho studuje a pokud, tak spíše až při práci ke zvýšení kvalifikace. Vyjímkou je akademická činnost. Co je velký rozdíl oproti českému školství je vstřícnost a ochota učitelů, o které se v českých školách bohužel moc mluvit nedá. Kdyby kterýkoli učitel na COTR předvedl něco, co předvádí některé české figury, další semestr si může hledat práci jinde.
Kampus
Klasický je také pojem kampusu, tedy všech zařízení spojených se školou na jednom místě. COTR je malá college a tak má k sobě připojené pouze studentské koleje. Vlastní budova má ale jednotlivá křídla, která jsou věnována jednotlivým programům jako zubařství, pečovatelství, technika. Dále je tu fitko, tělocvična a kafetéria, mezinárodní kancelář a studentský servis (zajišťuje například práce pro studenty - já jim dělala inventuru nábytku :).
No a nejoblíbenější místo na kampuse je samozřejmě: kafeteria!
