Bienvenue au Canada

Po bakalářském maratonu, který mi způsobil silný kašel, spánkovou deprivací a úplné ochraptění můžu oznámit, že jsem doražena a to ve všech smyslech tohoto slova.

Začínáme o páté ráno v Praze za neuvěřitelných front a s Czech Airlines, jak já tu firmu nemám ráda. Dále letiště Shiphol v Amsterodamu. Je dobré, ale výběr mezi sushi, korejskou kuchyní a mořskými plody způsobil dobrovolný hlad. KLM Royal Dutch Airlines nejsou taková třída jako Air France, ale co si za 17 tisíc vymýšlet. 9 hodin letu, při vzletu a doletu jsem málem vyvrhla svoje plíce do pytlíku přede mnou. Bože, to by bylo potupné. Jako jediní jsme v letadle složili deky a polštářky zpátky na sedadlo, zatímco zbylých 398 pasažérů se neobtěžovalo a shodilo je na zem spolu s rozšlapanými zbytky jídla a jiným bordelem. Letušky a letušáci musejí mít mozkové centrum zodpovědné za trpělivost a toleranci ze železa. Vancouver je za přistání pod mrakem, ach kdybych tak tehdy věděla... Letiště YVR je impresivní: po příjezdu vás ovlaží voda z umělého vodopádu na a koukaj na vás totemy, jak je to s jídlem ještě netuším, snad tam zase nemají mořský potvory.

Cestuji já a můj tehdejší spolupracovník z dob zaměstnání u jisté adminitrativní firmy. Moje plány jsou značně nejasné, vytyčené pouze body: jazykovka Vancouver: červenec-srpen, škola Cranbrook: září-prosinec. Vše ostatní záleží převážně na penězích, lidech, náladě a štěstí. Jeho plány jsou závislé především na práci.

Na pasové kontrole jsme potkali Čecha. Každý příslušník našeho národa v sobě asi má speciální radar, protože jsem od pohledu tušila, že je to Čech, už když se blížil. Po krátké promluvě jsme taky pochopili, že společným rysem nás směřujících někam v rámci Working Holiday víz je výrazné otrávení ze všeho a ze všech, takový poloútěk a pokus si alespoň trošku vyčistit hlavu a odpočinout. Ve vedlejším prostoru vyhrazeném výhradně trvalým imigrantům jsme nenašli jediného neasiatsky vyhlížejícího jedince...kdybych tak tehdy věděla..:)

Na letišti nás čekalo uvítací překvapení - ztratili nám zavazadla. V Česku samozřejmě, už jsem říkala, jak tu firmu nemám ráda? Ono otevřít polovinu self-check-inů když je na sedmou ranní naplánováno 7 letadel není zrovna moudrý tah, některá zavazadla potom nestíhají letadlo, ve kterém sedí jejich majitel. Mohli jsme to čekat, vzhledem k tomu, že jsme do našeho letadla utíkali. Na druhou stranu, cesta do hostitelské rodiny o 17 kil lehčí byla příjemná. Sny o navždy ztracených věcech se naštěstí nevyplnily, protože ráno už na mě přede dveřmi mého pokoje čekal pan Batoh s celým svým obsahem.

Kam s ní?

Proč právě Kanada? Nápad odjet zrovna do Kanady se v mé hlavě nezrodil z ničeho nic. Vzhledem k tomu, že mě na planetě Zemi láká snad všechno kromě deštných pralesů a Antarktidy, byl tam přítomný odmala. Jednu dlouhou cestu kolem světa (Willy Fog nejvíc hrdina) jsem díky materiálním důvodům vzdala a tak si to tak nějak kouskuju. Loňské poněkud nešťastné ukončení cesty po USA a poslední měsíce stupňující se otrávenosti z neustálého studia se staly základem pro tento krok. Připočítejme esenciální nutnost dobré znalosti angličtiny, historicky nejnižší kurz dolaru vůči koruně a otevření kanadsko-amerického pracovního trhu a máme snadno rozhodnutí: co doma, jede se na rok!

Záhy se ke mně připojuje další člen výpravy a část lidí z minulého roku bude opět v USA. Vypadá to, že se tudíž uděje i nějaké to cestování ve větší skupině lidí, které má tu výhodu, že je výrazně levnější. Taky je to větší sranda (pokud se zrovna polovina lidí nepohádá), je to bezpečnější a v neposlední řadě pobyt mezi svými je po delší době v zahraničí osvěžující. Výhled je tedy optimistický, ačkoli zařizování teprve začíná.

Zaprvé musím vymyslet kam přesně se mnou?. Jeden speciál anglického časopisu na střední byl věnován Kanadě. Název Canada, s podtitulem It's Big mi nejednou vytanul před očima, zatímco jsem trávila pěknou řádku hodin před Googlemaps, mojí oblíbenou aplikací. Sice má vysněná země, ale vlastně o ní pořádně nic nevím, zjišťuji. A tak sháním znalé lidi, sbírám reference a metodou vyškrtávání ( východ je francouzskej, uprostřed jsou prérie a ropa, sever je super, ale nebudou tam školy ani práce) jsem došla k provincii Britská Kolumbie, BC. Hlavním městem BC je Vancouver, prý jedno z top ten měst to live in.

Na začátek volím letní kurz k certifikátu CAE, poté semestr na kanadské vysoké, vše pokud možno doprovázené brigádou a nakonec prací na na plný úvazek, což mi snad vydělá na cestování a možná něco navíc. Vancouver má jazykovek asi 10 a na tři z nich dokonce zprostředkovávají pobyty české agentury (u kterých je to kupodivu levnější než u samotné jazykovky). Čechů je tu vždy pod 1%, což je výborné. V tomto případě platí - čím méně, tím lépe.

Kanadská vysoká je větší oříšek. Celouniverzitní výběrové řízení bilaterálních pobytů jsem prošvihla, a tak nezbývalo nic jiného, než si najít univerzitu sama. Škol je ale v Kanadě jak šafránu, na jejich výběr dokonce existuje internetová aplikace. Po úmorném rozvažování jsem vybrala College of the Rockies kdesi ve vnitrozemském Cranbrooku, BC. Jelikož Cranbrook má 80 000 obyvatel, vidím to tak, že si jednoho krásného dne v Cranbrooku řekli, co budeme dělat dnes? No tak založíme vejšku. Doufám, že to podle toho bude vypadat a mě čeká oddychový semestr. Nadchlo mě umístění ve Skalistých horách, lyžařská střediska nadosah, velice vstřícný přístup a možnost ubytování u hostitelské rodiny! Wau. Navíc si můžu semestr strávený na zahraniční univerzitě započítat do svých domácích studií a tak za Cranbrook obržím svých prvních 15 kreditů v magisterském studiu. Bolehlav ze všeho toho zařizování je tak alespoň trochu kompenzován.

Kanadská ambasáda má pobočku v Praze na Muchově 6 a už od pohledu je to značně sympatičtější instituce, než ta americká. Při vstupu nás neskenovali v rámu a paní na přepážce byla ochotná, i když jsme měli formuláře staršího data, než jsme mít měli. Víza ale doručili po garantovaném termínu, takže ještěže jsme vše vyřizovali s rezervou.

A tak je škola vybrána, letenky pořízené, dolary směněny a proto zbývá už jen pár akademických drobností jako jsou obhajoby, státnice, přijímačky a jiné příjemnosti. Bluééééé.

A je to tu!

Milí přátelé a kamarádi, známí i neznámí, dokopala jsem se k činu! Dnes je to přesně měsíc, co jsem přistála na kontinent severoamerický, konkrétně půdu vancouverskou. Za hodnou dobu jsem nasbírala podněty a inspiraci, a tak budu (ne)pravidelně upouštět páru své kreativní duši prostřednictvím tohoto nanejvýš aktuálního média.

Blog je pojat primárně cestovatelsky. Ne však ve smyslu výkladovém - snahou je zahrnout celistvý prožitek svého pobytu tak, aby to čtenáři a mému budoucímu vzpomínajícímu já umožnilo co nejlépe vykreslit zdejší podmínky. Můžete očekávat popisky, vyprávěnky, úvahy či zamyšlení, ódy i rozhořčení. Také trpím mírnou grafomanickou úchylkou, takže některé články budou sloužit spíše jako uspávanky. Tak či onak, konec keců a 3, 2, 1...piš!