Po Jeruzalémě míříme na jihovýchod. V neděli ráno se vydáváme směr Mrtvé moře. Dostat se k autu není tak jednoduché, stejně jako ho odbavit, ale to není nic, na co bychom nebyli zvyklí. Rovnováha sil se začíná projevovat a my dostali pokutu a to za necelou hodinu, co auto skončilo zaparkované na místě. Asi nás někdo napráskal.
Mrtvé moře je něco přes hodinu cesty směr na jih od Jeruzaléma. Cesta připomíná oblast kolem Nevady a Utahu s červenými skalami, jen je tu navíc azurové moře, tedy vlastně jezero. Nejdřív se stavíme na Ein Gedy, což je zastávka kousek od Massady. 20 shekkelů (pracovně nazýváno šakaly) nám umožní dostat se až skoro na vrchol hory, ze které teče voda, tudíž vytváří spousty minivodopádů. Skoro až na vrchol proto, že v Izraeli mají prazvláštní zvyk skoro všechno zavírat nejdéle ve 4, a tuto trasu zavírali už v 13:30 :/. Ale aspoň jsme se nespálili, teplota už vystoupala hezky přes 20 stupňů, na sluníčku bylo vedro. Všude se pohupují palmy a zpívají ptáci a ve vzduchu jde cítit slané moře, kýč jak bič.
Po výstupu jsme si dali oběd a hledali mezi předraženými věcmi kde snad mají být výtažky z Mrtvého moře něco, co nás nebude stát jmění a posunuli se na pláž. Zprvu se mi moc nechtělo, protože jsem očekávala, že voda bude studená. Člověk to ale přece MUSÍ vyzkoušet, když je tady, že. Z pláže na mě pokřikoval jakýsi pán, jestli nechci bahno, zadarmo. Když mě začal bahno vmasírovávat na tělo, pochopila jsem, co z toho má...na některých místech si dal záležet trochu víc, než bych si přála :D. Nicméně bahno ztvrdlo (nejspíš nejenom bahno), pořídila jsem fotky, mám co dávat na FB/chlubit se dětem a teď už tam vlézt prostě musím, protože jsem od bahna. Voda byla nakonec nejmenší problém, protože je teplá, ale na břehu jsou pěkně nehezké ostré kameny, obalené vrstvami soli. Pocit, jaký to je, se moc nedá popsat, ale je to jakoby byste se snažili plavat, ale nejde to, protože nohy nepotopíte po hladinu abyste mohli pořádně kopnout.
Po smytí bahna (pán mi ukázal, že se mám odrhnout solí) jsme se osprchovali a přesunuli nás na další stop k pevnosti Massada. Protože se nepodařilo zabookovat nic dopředu, byli jsme docela připravení strávit noc v autě, a tak jsme byli přesťastní, když byl volný pokoj, sice drahý jako v paláci, ale se SLADKOU vodou a teplou večeří. Vyprodání všech levných pokojů uprostřed ničeho v lednu se vysvětlilo skupinkou 60 mladých Izraelců, před nimiž nás pan vrátný nepokratě varoval. Prý se nevyspíme. Byl ale tak hodný, že se nás snažil umístit co nejdál od řvoucí zvěře, jak je nazýval a varoval nás, ať na večeři přijdem včas, jinak už se nenajíme, protože nás ta záplava zničí... Když se komplexem začal ozývat řev podobný Židům tančícím na šabat, pochopili jsme. Tahle země není starý.
Po příšerném řevu izraelských dětí jsme se ráno vzbudili s odhodláním zdolat pevnost Massadu. Když píšu ráno, myslím tím vlastně noc (aspoň pro mě), to jako že ve 4 hodiny. Málem jsem umřela, a ani nebyla zima, aby mě něco probudilo. Co mě naopak po cestě popohnalo byly ty samé ječící izraelské děti deroucí se v zástupech zezdola. Unikla jsem taktak a stihla východ slunce nad Mrtvým moře. Pevnost, dnes tedy spíš ruina byla vystavěná králem Herodem a byla dobita Římany.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Neváhejte, ocením každý komentář :)