Protože jsem měla ještě dva týdny směn v práci, musela jsem někde přespat v dobu, kdy zrovna nebudu na výletech. První víkend jsem strávila u Gordona kuchaře. Uživatelé marihuany jsou známí svou neškodností a smyslem pro vyjimečný bordel. Drahá matko, nikdy více mi neříkej, že jsem prase.... V týdnu jsem navštívila Whistler a Victorii, abych od pátku až do mého odletu do San Francisca v úterý bydlela u druhého kuchaře Ammara. Nejdřív jsem si myslela, že je Dubajan, protože má občanství z Dubaje, nicméně jeho rodiče jsou z Pákistánu a proto jeho pas má vtipnou formuli: tento pas je platný pro kteroukoli zemi kromě Izraele. Jako každý tamější obyvatel je i on velmi sociální, a tak skoro nebyl večer, kdy by se mu doma nemihl nějaký známý. Jeden večer to byl Kaňaďan z Victorie vracející se z pobytu z Číny, kde učil angličtinu (spolu s Čechem), další dny skupina Brazilců, Holanďana a Rusky. Brazilec byl blonďatý a modrooký a konstantně mě přesvědčoval, že taková je celá jižní třetina Brazílie. Telenovely lžou, zbořil se mi svět.
A nový se otevřel při pohledu z okna...
Velmi zelený odstavec (není určeno osobám mladším 18 let)
Samozřejmou večerní zábavou všech zmíněných bylo opět jedno, dvě tři brka. Já ne, a to nepíšu, páč mi to tu čte maminka a babička, ani protože proti tomu něco mám, ale návykové látky ráda jenom příležitostně. Mám zcela evidentní důkaz, že kdo chce hulit, dělá tak nehledě na nějaké legalizace nelegalizace. No a občas je prostě celý město no :) Sice mi zase smrdí oblečení, ale naučila jsem se rozličné výrazy pro slovo tuto činnost, což se v praktickém životě ve Vacouveru hodí mnohem více. Škola mě na v této oblasti na praktickou angličtinu tedy moc nepřipravila... No a jak se tedy po kanadsku zhulíme? For example we: toke, blaze, get high, smoke up, fly, smoke some reefer, go on, get blunted. Ovšem pila jsem pivo. Pivo Kokanee. A nemůžu si pomoct, ale na první pohled v tom vidim kokain. To asi těma výparama. Konec zeleného odstavce.
Ve dnech jsem absolvovala svůj vlastní program. Miluju veřejné prádelny, za 4 dolary z vás udělají čistého, voňavého jedince. V prádelnách neběhají tlupy malejch mexikejch dětí, ale jsou tam normální lidi. Za půl dolaru si lze koupit prací prášek, vhodit 8 čtvrťáků a na 30 minut si můžete zajít třeba na snídani. Pak se všechno přesune v košíku do sušičky a za zhruba další půlhodinku je vše jako nové. Nevím, proč evropský prací programy musejí trvat dvě a půl hodiny.
Navštívila jsem poslední atrakce Vancity, kde jsem ještě nebyla. Stalley park se dá s kolem přejet za dvě hodinky, Vancouverské akvárium má opravdu hnusný potvory a kočí v kočáru taženém koňmi ve Stanleyho parku je potomek Čechů z Opavy.
Největší zlo byl výšlap na na Grouse Mountain (tetřeví hora, ne nechutná hora). Ač ten kopec nechutný byl. Utrpení. Asi pětikilometrová trasa v ůhlu 45 stupňů.
Po 50 minutách jsem zahlédla nebe a jala se radovat, že to skončilo. A ono to nebylo ani v půlce. U půlící známky jsem byla červenější než stromová kůra. Někteří borci kolem mě ale stále běhali.
A to je prosím druhá polovina výšlapu.
Nahoře na hoře na mě čekala další zippliningová tour, jelikož tam pracoval onen Čech, kterého jsem potkala první den v downtownu. Musela jsem tam ovšem dorazit do jistého času a tak na poslední čtvrtinu nezbylo nic jiného, než docela popobíhat. Přemýšlela jsem, že ten provaz využiju jinak.
Leč motivace v pdobě zipplingu byla úspěšná, dosáhla jsem vrcholu v čase 1:40, tři minuty před deadlinem na zipp, ušetřila 40 dolarů za gondolu a zničila asi 3 000 kalorií.
Odměnou mi byl překrásný výhled.
A večeře v restaruraci s luxusním výhledem.
A jak bych tedy shrnula své působení v onom překrásném městě?
Inu, Vancouver skýtá všechny možnosti velkoměst které maloměstský člověk postrádá. Vyžití je nepřeberné, zábavy tuny, vzdělání a pracovní příležitosti existují, ale ne tolik, kolik by člověk čekal a zvlášť ne pro cizince na part-time. Proto jsem ráda, že jsem měla tu možnost tu pracovat a to především díky lidem, které jsem poznala. Vnímání města se u mě velmi lišilo spolu s bydlením. Velmi záleží, kde člověk bydlí. Život v každé ze čtvrtí může být zcela odlišný. Je rozdíl trávit denně hodinu ve Skytrainu ráno i odpoledne anebo si zajít na pláž o dva bloky vedle. Čtvrti tak vlastně fungují spíše jako samostatná města ve městech.
Mnoho věcí, kterými velkoměsta trpí Vancouver velmi dobře zvládá. Na velkoměsto je tu čisto, opravdu zeleno, sociální zázemí v podobě udržovaných sociálních zařízení a fontánek na vodu i osvěžení se jen tak nevidí. Dopravní systém existuje a je dobrý. Nepříjemnou věcí je žebrání, které opravdu obtěžuje. Vancouver jistě čeká velká budoucnost. Je oblíbenou destinací jak Kanaďanů, tak národů z východu, takže uvidíme, jak se s populačním nárůstem v budoucnosti vyrovná. Já už tam však nebudu, protože je čas jít dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Neváhejte, ocením každý komentář :)