Kulinářská potěšení

Stravování je v Kanadě obrovským odvětvím. Centra měst nejsou pomalu nic jiného než restaurace a podniky a neuvěřitelné množství hostitelských rodin mých spolužáků pracuje v oboru pohostinství. Ostatně, já taky. A protože jídlo formuje kulturu zcela zásadně a o zemích dost vypovídá, rozhodla jsem se mu věnovat jednu kapitolku.

Kanadská kuchyně je velmi pestrá. Vzhledem ke koloniální minulosti a současnému masivnímu přistěhovalectví lze těžko označit nějaké jídlo za národní či tradiční. Já jsem za ně mylně pokládala palačinky s javorovým sirupem, ale ty jsou tady asi tak časté, jako čaj o páté v Anglii. Dochází k míchání stravovacích návyků velkého množství kultur, a proto je v obchodech k dostání všechno. Někdy ani nevím, jak se ten který výhonek jmenuje a k čemu ho vůbec přiřadit. I při tak obrovském výběru je vše kvalitní a čerstvé, menší obchůdky a zelinářství nabízejí nepřeberné množství produktů až do večerních hodin.

Tradiční kanadské produkty všude a za pakatel.

Asijské vlivy

Na ulici se nejčastěji objevuje asijská kuchyně: od japonského sushi, přes korejskou barvitost až k čínským nudlím. Sushi jsem měla doma jednou a nijak mě neuchvátilo, ale musím říct, že tady jsem se na něj naučila a dopřávám si ho pravidelně. Výběr je obrovký a sushi nemusí být vůbec spojené s rybinou, smradem a exotickými mořskými potvorami - v nabídce najdete sushi teriyaki (něco jako kuře v KFC), plněné okurkou, mangem, avokádem, tuňákem, lososem, jablky, golden sushi (sypané smaženými bramborami)... Navíc cena 4 dolary za 8 špalíčků je více než přátelská. Moje host sestřičky ze sushi nejvíc milují tu suchou zelenou řasu a žvýkají jí samotnou, místo sušenek. Že prej je to yummi yummi :).

Sushi teriyaki

O korejské kuchyni bych také ráda něco napsala, kdybych se jí nebála :). Obrázky jejich jídel jsou asi tak barevné, jako korejský karnevalový průvod a to mě trochu děsí. Stejnětak moje spolužáky Švýcary a tak jsem zatím žádné reference neposbírala. Polévka miso mě moc neuchvátila, ač je to vitaminová bomba, naopak čínské palačinky jsou úžasný vynález.

Fastfood versus Evropa

Oproštěno od asijských vlivů, zůstává nám kombinace anglické (brambory a smažení), francouzské (saláty, nikoli však sýry), italské (těstoviny, pizza) a americké kuchyně, což je ostatně kombinace předešlých + fastfood... Tomu musím, i kdybych nechtěla, věnovat speciální prostor.

Stejně jako v elektronice spolu pomyslně svádí boj Jabko vs. Ostružina, ve fastfoodu je to McDonnalds, Quiznos, Subway a Starbucks vůči kanadským hráčům A&W, Blenz coffee a Tim Hortons. Někteří rezidenti prý bojkotují americké značky a jsou živi jen na těch kanadských, nicméně při politice franchíz a matoucímu faktu, že ředitel Qiuznos se jmenuje McDonnald aby se v tom prase vyznalo. 

Příjemné překvapení je kanadská ujetost na smoothie, shaky a kafíčka všech druhů. Každé ráno, dopoledne, odpoledne či večer jste tak lákáni na svůj hrnek něčeho lahodného a voňavého a málokdo odolá. Domácí mají dokonce plastový hrneček, do kterého si to občas nechají nalít cestou na Skytrain. Ke kafíčku se nabízí nějaký ten muffin nebo cupcake:   narozdíl od muffinu jsou menší, sladší a nahoře mají frosting, tedy ledovou polevu v rozličných barvách. Místo chleba a baget nabízí bagely na slano i na sladko, sandwiche ze sliced  bread a wrapy nebo tortilly. 

Dalším typickým severoamerickým počinem je brunch - hybrid breakfastu a lunche, pro mě jako spáče jeden z nejlepších vynálezů tohoto století. Variace jsou různé, ústřední surovinou určitě zůstávají opečené brambory, vejce do ztracena nebo jako volská oka, slanina či šunka, salát a pečivo.

Mac&Cheese, tedy Macaroni and Cheese. Jednoduché, nenáročné a nezdravé jídlo: těstoviny zalijeme bešamelem, přidáme co je libo a zasypeme čímsi křupavým, co nejsem schopna přeložit do češtiny, nazvěme to třeba křupinky. Nakonec sýr a zapečeme. Je to velmi hutné, jinými slovy se toho často přežerete. Ze zdejší pizzy by se Ital asi zasebevraždil, ale stále je to lepší, než ta americká. Těsto je cca centimetr tlusté a nadýchané, na povrchu hlavně s tomatovou omáčkou. Velmi úsporné, ale občas najdeme i nějakou zeleninu, narozdíl od USA. Na ulici jsou stánky s teplými psy a kebaby na všechny způsoby. Masová paleta čítá hamburgery, steaky, beef dip (opečené maso marinované v jakémsi sosu servírované mezi bagetou), sliders (skoro to samé), chicken tenders a křídla všech příchutí.

Kanadské speciality

I přes tuto komplikovanost, pokud bych musela vybrat nějaká tradiční jídla, budou to tato:  Poutine, Quiché, Potato Wedges, Chicken Pot Pie.

Poutine má kořeny ve francouzské kuchyni, pečené brambory (ve fastfoodu nahrazeny hranolky) jsou přelité gravy (jsem pořád přesně nepochopila, co to je, asi něco jako naše UHO) a doplněné kousky hrudkovatého sýra (curds), vše zapečené v troubě. PS: chutná to lépe, než to vypadá :).  

 

 

Chicken Pot Pie je slaný koláček s kuřetem a zeleninou vevnitř. Těsto je křehké a vnitřek vláčný. Servíruje se opět s gravy. 

Potato wedges jsou předvařené, poté dozlatova opečené plátky brambor zalité javorovým sirupem a ranch dressingem. Dresingů a všelijakých omáček je tu samozřejmě nevídáno, neb je tu silná barbeque tradice. 

Posledním evropsky znějícím jídlem je Quiché (kýš), původem francouská těstovitá vychytávka se špenátem, lososem a čím je libo. Ač na pohled vypadá podobně jako Chicken Pot Pie, jeho konzistence je lehčí, jemnější a nelze je tedy zaměňovat. 

Dobrou chuť!