Cranbrook

Na úvod bych trochu popsala mojí novou destinaci. Malebné městečko Cranbrook leží uprostřed Skalistých hor (neplést s Cranbrookem v anglickém Kentu). Někdo by řekl tak trochu in the middle of nowhere. Není to daleko od pravdy, protože horské štíty kolem města sice v létě poskytují výborný outdoor potenciál, ale v zimě ztěžují cestování do okolí.

Povšimněte si městečka Spokane, kde jsem byla a odsuď jsem musela zbytečně až do Vancouveru...rodina tam například jezdí každý měsíc jen tak na výlet, ale Američani jim taky dělají problémy. 

Město má samotné má asi kolem 20 000 obyvatel, s přilehlými městečky k 24 tisícům. Je hlavním městem provincie známé jako East Kootenay. Trocha fotek:

Výhled na Rockies.

Downtown Strip - hnusný,  hodně aut a občas smrad z nedaleké papírny. Spíše oblast pro projíždějící, motely a občerstovací řetězce.

Downtown strip se táhne středem města asi jako D1čka Staromákem a produkuje stejný smrad a hluk, takže tam chodím jen pokud musím, což naštěstí nemusím skoro vůbec. Tam to působí jako americké motel městečko, protože je plné motelových ubytoven a stravovacích řetězců jako Denny's.

Jedna z nejstarších částí města (kromě Fort Stell, viz budoucí článek).

Věž. S hodinama. Hlubší smysl prozatím nenalezen.

Downtown.

"Historičtější" část města je už příjemná a ještě příjemnější je fakt, že se nachází asi 10 minut chůze od mého domu, takže konečně žiju někde na normálním místě a ne na periferii. Kromě kamenné brány a jakési vztyčené věže tu lze najít všechno, co člověk potřebuje k sociálnímu kontaktu - takže pobočky všech bank (hezky vedle sebe), pošta, operátoři, státní úřady, úřad práce a řadu menších obchůdků, restaurací a barů v podstatě na jedné ulici. Taktéž Safeway, obchodní dům s jídlem a oblečením. O dvě ulice dále jsem našla svého rovnátkáře. Je tu spusta malinkatých kostelíčků s jmény neznámých církví.

Z centra také vyjíždějí autobusy. Ano, mají autobusy a to hned 4 linky, a jsou na to velmi pyšní. Linka číslo 5 je pak express do školy, který jezdí jenom ve školním období, tedy od září do půli dubna. Express proto, že zastávky jsou po padesáti metrech, a člověk musí stisknout tlačítko, aby mu řidič zastavil. Nejspíš proto, že autobusy využívají hlavně starší a postižení. A zahraniční studenti, kteří mají jízdné zahrnuté ve školném. Jedna zastávka autobusu je kousek od domu, a do školy to trvá asi 3 minuty. Vedle školy je les, za školou hory a před ní golfové hřiště. Mezi domovem a školou stojí nemocnice. Tři minuty ode mě se nachází multifunkční sportovní hala s hokejovou arénou a bazénem.

Zbytek města sestává z obytných budov, klasicky bílo-šedo dřevěných. Ty dražší u golfového hřiště jsou i barevné. Auta jsou ještě větší (vyšší než já) a ještě častější. RV - kempingový přívěs stojí u každého druhého domu, takže v létě kempaři kempují a v zimě lyžaři lyžují.

Ulice: 2nd and 18th Ave S.

Typická "architekrura" a zahradní mazlíčci.

Čeho jsem si ale na první pohled všimla byla koncentrace postižených lidí, což mě docela vyděsilo, jakože kde to proboha zase jsem, ale vysvětlení tkví v tom, že v Cranbrooku je mnoho center pro postižené, seniory a zneužívané ženy. Ostatní lidé jsou nadmíru pohodoví. Je to ten druh města, kdy řidiči autobusů hlásí dalsí stanici stylem ouky douky, guys, there is gonna be the downtown pretty soon a přes cestu vám přebíhají srny.

Na cestě do školy, normálka. 

Více fotek jsem nějak nebyla schopná pořídit když bylo ještě hezky barevno, a teď už je sníh, takže si musíme počkat do jara. K hlubším popiskům městské nátury se nejdříve prožiju a popíšu později. Zatím se mi tady hodně líbí.