Christmas

Vánoce jsou ve Severní Americe úměrně veliké její rozloze. Řada svátků počínající Díkuvzdáním je zakončena právě Vánoci ve velkém stylu. Velkém rodinném, jak jinak. A že rodiny jsou zde velké. Ve velkoměstech to není tak markantní, ale na vesnicích jsou děti třeba tři, starší generace ale bývá klidně z dětí sedmi, osmi, nebo devíti. Jedináčka snad ani neznám.

Pár týdnů před dnem D se začínají ověšovat domy, stromy, ploty, zahrady, všechno. Čím víc světla, tím víc cool. Někdy mi přišlo, že mít nasvícený domek je otázkou prestiže a patří k dobré image, protože ty nejnasvícenější byly ve čtvrtích právnických a doktorských. Tak týden před Vánoci se odehrává light tour, tedy nasednete do auta a jedete po městě ty nasvícený domy okoukávat. Město vypravuje autobus pro důchodce, aby si taky užili.

Toto je nejprestižnější dům v Cranbrooku. Majitelé jej začínají připravovat hned po skončení Halloweenu, to znamená dvouměsíční hodinová práce. Jak je vidno, oblíbení jsou medvědi a jeleni.

Štedrý den se tady odehrává ráno 25. prosince. Oproti Evropě tedy o skoro o dva dny později, díky časovému posunu. Některé rodiny, obvykle čerstvě imigrované nicméně slaví 24. večer. My taky slavili, ale trochu nevánočně..bylo to...společensky náročné, řekněme. U jednoho syna se opět sebrala celá rodina, hrály se hry, pilo se jedlo. Za domem vybudoval kluziště, takže odpoledne jsme si všichni omlátili kolena.

Na návštěvě byla část rodiny z Calgary s malými dětmi. Děti mi vtrhly do pokoje a z nějakého záhadného důvodu si mě oblíbily a nechtěly mě opustit. 25. prosince v 5.00 ráno začaly křičet Santáááás heere!!! a vrhly se nadšeně pod stromeček. Já jsem dostala taky nadílku:

Více se Vánocům věnovat nebudu, stačí si pustit jakýkoli americký film. Ta šílená rodinná sešlost ze Sám doma není výmysl hollywoodských scénáristů, tady to tak nějak doopravdy probíhá. Vánoční ruch byl zakončen tradiční krocaní večeří a podobně jako doma si každý po Vánocích oddychl, že už je po nich :).