Hokej

Door staff

Co bych to měla za Kanadu, kdybych na vlastní oči neviděla pořádnou bitku na ledě. A že jsem jich viděla už hodně. První prací, kterou jsem totiž v Cranbrooku našla a kam mne přijali byl totiž event staff při hokejových zápasech ve zdejší aréně. Job snů to není, ale plat je o dolar vyšší než základní (to se mi ještě nestalo), práce je snadná a hlavně je tam ten hokej žejo.

Hraje se v průměru pětkrát za měsíc, někdy dva týdny nic, někdy tři hry za týden. V 5.55 PM se hlásím na místě - hala je asi 7 minut od mého domu, takže z něj vycházím v 5:45, v SA něco nevídaného. V 6:00 se otevírají brány hokejovým nedočkavcům a nadšencům. 

O hodinu později začíná hokej. Před tím se samozřejmě musí povstat a rozliční aktéři pějí národní hymnu, jejíž melodie je mimochodem strašně krásná a dojemná, jen trochu náboženská a na našince moc patriotická. Už jsem slyšela přednes od tří zpěvaček, zpěváka, postižených, dětského sboru a nakonec trumpetového bandu. Občas se zpívá celá , spíše jen nějaké části ve francouzštině, i když pochybuju, že v BC tomu kdo rozumí.

O Canada!
Our home and native land!
True patriot love in all thy sons command.
With glowing hearts we see thee rise,
The True North strong and free!
From far and wide,
O Canada, we stand on guard for thee.
God keep our land glorious and free!
O Canada, we stand on guard for thee.
O Canada, we stand on guard for thee.

Po hromovém potlesku začíná hra jak z televize. Hala skoro nikdy není plná (má asi 4000 míst a to je na město asi moc), což my jako zaměstnanci oceňujeme, protože jí pak nemusíme tak dlouho uklízet :P. Plnější je samozřejmě o pátcích a sobotách. Já jsem obvykle nasazena na tickets , tedy lístky a ty neprodávám nýrbž trhám u vstupu. Omamná práce. První hodinu do spuštění hry je proud lidí samozřejmě nejhorší, ale aspoň je mi ještě teplo. Po začátku zápasu lidé ještě dobíhají, ale po první přestávce už začíná být u dveří mrtvo a tak si dáváme přestávky. Taky mi začíná hrabat a protože jsem u dveří s lidma ve věkovém průměru 17 let tak mě nikdo nezklidňuje. V tu dobu taky začínám mrznout, takže buď tancuju nebo se tulím k chlupatému Shiversovi.

Shivers

Shivers je vždy obklopený grupou dětí se kterýma si musí dávat hi 5. Interní zdroje mi vypověděly, že děti nesnáší, protože je to ve skutečnosti 17ti letý chudák. Shivers je maskot týmu jehož jméno je mimochodem Kootenay Ice ne podle města ale podle oblasti kde se nacházíme. Jinak NHL to není, ale liga je to prý dobrá stejně jako tým, který prý snad dokonce letos postoupí do finále.

Jednotivé třetiny jsou většinou v konečném důsledku půlhodinové, přestávky jsou dvacetiminutové, takže když se na ledě moc nemlátí tak jsou lidi z haly v 9:20. Když se mlátí, prodlužuje se nebo končí nájezdy tak v 9:30. A tehdy nastává náš čas. Nás, už značně promrzlých.

Popcorn: nepřítel číslo 1.

Člověk si může zvolit, bude-li pouze door staff neboli v tuto chvíli odchází domů nebo bude hrdina a tu halu uklidí. Nejsem sice hrdina, ale more funny more money a tak si necháme přidělit sekci, kterou má každý na starosti a jde se na to. Ten úklid je vcelku systematický. Každý má pytel do kterého hází všechen "hrubý odpad" jako kelímky a plechovky od piva a sladkých nápojů, obaly od pizzy a hotdogů a bonbonů a nakonec od popcornu (nenávidím popcorn). To dělám já. Celkem to cvičí nohy s těma podřepama. Pak jse chlapík a s velkým koštětem vymete "střední odpad" jako samotný popcorn na schody. Barevnými značkami označuje místa s vylitou tekutinou a něco jiného co už si nepamatuji. Každý si pak smete střední špínu ze svých schodů aneb "zameť si svoje schody" a pak už se to jen přejede mopem. Upřímně, výsledek před a po mopování v hokejové hale na schodech není znát...

Někteří jedinci uklízí záchody, někdo uklízí haly a lobby a jiní šatny. Já jsem jednu dobu uklízela suites což jsou kabinky pro předplatitele, podporovatele týmu nebo novináře. To mě bavilo, protože tam bylo jídlo (já vím je to nechutné, ale člověk má v zimě prostě větší hlad), ale věčně nefungující vysavače bych nepřestála v psychickém zdraví a tak jsem se nechala přeřadit na bowl, což je ta hala. V 11 PM je půlhodinová placená přestávka, kterou většina uklízečů prokouří a tak tam jsem obvykle sama s 16ti letou studentkou a pár nerdama.

V pátky a soboty po přestávce odcházím pracovat do jiné práce do báru, ale o tom v jiném článku. V ostatní dny jsme tam dokuď to neuklidíme, což ale bývá do jedné v noci maximálně do dvou.